Příběh Elišky
Tam, kde končí možnosti lékařů, začíná víra rodičů
Jsem máma nedonošeňátka, které potkalo spoustu těžkostí, společně jsme se vyhrabaly ze dna a já se rozhodla, předat své zkušenosti dál.
Vybrala si nás za rodiče, protože věděla, že to spolu s ní dokážeme zvládnut. Rozhodla jsem se psát náš příběh, pro všechny, kteří, potřebují mít naději, pro ty, kteří potřebují věřit v zázraky.
Pomohu vám zvládnou strachy, ukážu vám tipy, jak nastavit mysl, zkrotit své emoce a nakonec přijmout život s hendikepem.
Pokračování v zápiscích, přepsaných přesně tak, jak jsem si je před lety zapsala, kurzívou doplňuji dnešní poznámky. 29. 7.2020, 7. den, 525 g Eliška je stále stabilizována, žádné změny ani komplikace. Stále upravují hodnoty na dýchacím přístroji, inzulín a žloutenka je v normě. Trávení ji celkem jde, občas pomůžou klysmatem. Dnes se s námi Dr. domluvila, že se sejdeme i s primářem,...
23.7.2020, 1. den, 660 g A tak nám začal nekonečný maraton u inkubátoru, dlouhé dny bezmoci a nejistoty, spousta slz, přišly výčitky, že jsem nebyla schopná bezpečně donosit svou holčičku a obavy z dalších dní. První dny jsem si na kousky papíru vždy jen zapsala, co mi lékaři řekli. Své pocity jsem začala zapisovat až později. Budu se teď snažit...
Bylo léto 2020, kov.id vládl světu, a tak jsme tentokrát nevyrazili nikam do zahraničí, ale zvolili road trip po jižních Čechách. Jeli jsme ve čtverko s našimi kamarády Janičkou a Martenem. Já byla v 6. měsíci bezproblémového těhotenství. Cítila jsem se velmi skvěle jak po fyzické, tak psychické stránce. Naše první zastávka byla v Českém Krumlově, kde jsme strávili první dva dny, pomalu jsme...
Veronika Sládková